4. kapitola - 1. část

3. ledna 2015 v 0:44 | Ronnie

Několik okamžiků pouze sledujeme Haymitche, který se snaží zvednout z kluzké země. Pach alkoholu a zvratků je opravdu nesnesitelný. Otáčím se na Katniss ve stejném okamžiku jako ona na mě. Aniž bychom se museli domlouvat, každý ho chytáme pod jednou paží a snažíme se ho zvednout na nohy.
"Já upadl?" ptá se Haymitch, "Tady to smrdí." Otírá si špinavým rukávem obličej a všechnu špínu si rozmazává po celém obličeji.
"Odvedeme vás do vašeho pokoje," říkám mu. "Trochu vás očistíme." Je mi ho vlastně docela líto, nos se mi sice křiví odporem, ale já se na něj ani nedokážu zlobit. Tuhle trosku z něj totiž udělal Kapitol. Samozřejmě, že se k tomu sám přičinil, ale hlavní podnět určitě nevycházel z něj. Možná to dřív býval fajn člověk.
Snažíme se Haymitche odtáhnout do jeho místnosti. Dá nám to dost zabrat, ale nakonec se nám ho podaří dostat do koupelny pod sprchu a pouštíme proud vlažné vody. Nevypadá, že by vůbec tekoucí vodu zaregistroval.
Otáčím se na Katniss a vidím, že se jí z něj dělá zle a že rozhodně nechce být u toho, až ho budu umývat. "To je v pořádku, já to tu převezmu," vidím na její tváři záblesk vděčnosti a odpovídám jí úsměvem na tváři.
"Pošlu sem nějaké Kapitolany, aby ti pomohli," snaží se být alespoň trochu nápomocná, ale mně se při představě, že by mi měli pomáhat zrovna oni, ježí vlasy hrůzou na hlavě a tak jen zavrtím hlavou, "ne, nechci je tu." Jenom přikyvuje a spěšně odchází.
Já se naproti tomu pouštím do pomoci Haymitchovi. Opatrně z něj sundávám košili a smývám všechny nečistoty, které na něm ulpěly. Překvapuje mě, že i přes svůj alkoholismus si udržuje překvapivě dobrou fyzičku. Jistě, má už nějaké to břicho, ale jinak má stále tělo samý sval. Umývám mu i vlasy, během čehož se konečně trochu probírá.
"Kde to jsem?" tváří se zmateně, "proč je tu mokro?"
"To je v pořádku, Haymitchi, trochu jste se zaneřádil, tak jsme vás vzali do koupelny a umyli. Dokážete se zvednout?" chytám ho za paži a pomáhám mu na nohy. Sice se trochu kolébá, ale vypadá to, že se mu nakonec podaří udržet se ve vzpřímené poloze. Pouštím ho tedy a klikám na tlačítko, na kterém je napsáno: Vysoušení. Překvapuje mě, s jakou rychlostí tenhle doplněk sprchy dokáže vysušit každičkou kapičku z těla.
"Připravím vám postel, přijďte, až tu budete hotový," opouštím radši koupelnu a přecházím k posteli. Jemnost kapitolských přikrývek je až neskutečná. Sám bych se o nic nejraději zavrtal a už nikdy z nich nevylezl, ale to se mi bohužel nikdy nesplní. Čechrám polštář a upravuji deku tak, aby se mohl ihned po lehnutí přikrýt. Pak už si jenom sedám na postel a čekám, až se Haymitch uráčí dorazit.
Nedokážu se ubránit vzpomínkám na domov. Copak teď asi dělají? Předpokládám, že před chvílí dosledovali povinné vysílání Dne sklizně a teď už jen otec dodělává těsto na chleba, ze kterého bude brzy ráno péct. Přemýšlím nad tím, jak se zvládnou poprat s dortem pro Madge a jestli vůbec někdo vnímá moji nepřítomnost. Nejsem totiž důležitý pro přežití kohokoliv v naší rodině. Nikdo není závislý na mojí práci a já jsem za to v tuhle chvíli opravdu rád.
Přemýšlím totiž nad tím, jak s tím vším bojují paní Everdeenová s Prim. Vždyť Katniss je jejich jediným zdrojem jídla. Ona loví, sbírá matce v lese bylinky a stará se o sestru. Uklidňuje mě představa, že otec slíbil pomoc. Já vím, že tenhle slib splní. Dřív totiž její matka bydlela v obchodní čtvrti, jako teď my. Není narozená ve Sloji a je to na ní vidět, protože její blond vlasy mezi místními dost vyčnívají.
S mým otcem se spolu znali dost dobře. Byl do ní blázen tak jako teď já do její dcery. Jak ironické, sám pro sebe se tiše uchechtnu.
"Co ti přijde tak k smíchu?" odfrkne si kousavě Haymitch.
"Nic, jen tak vzpomínám, to si snad ještě dovolit můžu, ne?"
"Aby ses nedivil, Kapitol ti může zakázat, cokoliv chce," zasměje a sedá si vedle mě na rozestlanou postel a pokládá mi lehce ruku na rameno, "něco ti poradím. Zapomeň na ně. Zapomeň na ně na všechny. Teď už ti to může jen přitížit. Chovej se tak jako by tvoje rodina už neexistovala. Nemáš vůči nim žádné závazky."
Dost dobře nechápu, v čem mi má taková radost pomoct, ale je to přece jen můj mentor, tak na tom pravděpodobně něco bude.
"Dobře, vezmu si to k srdci. No, měl byste se vyspat, půjdu si taky lehnout," zvednu se z postele a odcházím pryč, ve dveřích mě ještě zaráží jeho poslední poznámka: "Hlavně si neber moc k srdci ji. Vrazí ti do něj totiž nůž dřív, než stihneš říct Hladové hry."
Ani se na něj neotáčím a nedávám najevo, že bych slyšel jeho poznámku. Odcházím do svého pokoje a lezu do sprchy. Pouštím na sebe proud teplé vody a rukama se opírám o zeď. Co tím proboha myslel? Vážně si všiml, že ke Katniss něco cítím a že je pro mě moc důležitá?
Na jednu stranu má asi pravdu, v případě Hladových her nemůže existovat nic kromě zvířecí touhy po přežití. Žádné city ani přátelství v nich nemá svoje místo. Pro mě to zřejmě znamená jenom to, že moje již tak mizivé šance na výhru se blíží k nule.
Na druhou stranu to ve mně probouzí trochu jiné stanovisko ke hrám. Já šanci nemám, ale Katniss ji mít může. Pokud budu schopný pomoct jakýmkoliv způsobem, aby se byť jen přiblížila k vítězství, udělám to. Tím udělám něco i pro sebe a svoje blízké - nezemřu jako obyčejná kapitolská figurka, ale zemřu proto, aby mohla ona žít.
Většině to zřejmě nebude připadat tak ušlechtilé jako spíš hloupé, ale co je mi do ostatních. Každopádně to rozhodně nezvládnu sám, budu potřebovat pomoc Haymitche. Něco uvnitř mi ovšem říká, že nebude takový problém ho přesvědčit, aby se soustředil pouze na jednoho z nás.
Pod sprchou stojím do té doby, než se mi na rukách začínají dělat varhánky. Potom teprve usuzuji, že je čas vylézt ven, osušit se a zjistit, co mi tu Kapitol připravil na spaní. Procházím postupně pár zásuvek, dokud nenacházím pohodlné flanelové pyžamo podobné tomu, co mám doma. Oblékám si ho na sebe a zaplouvám do měkkých a pohodlných peřin. Překvapivě mi nedělá vůbec problémy usnout a upadám do neklidného spánku hned, jak zavřu oči.
Probouzím se už za úsvitu tak, jako jsem každý den zvyklý z pekárny. Chvíli mi trvá, než si vůbec uvědomím, kde jsem a co tu dělám. Velice rychle si uvědomuji, že jsem ve vlaku, který mě veze do Kapitolu, kde mě nastrojí a potom pošlou do arény pro pobavení Kapitolanů znuděných jejich obyčejnými životy. Zakazuji si nad tím přemýšlet. Během těch posledních pár dní, které mi zbývají, už chci žít jen okamžikem.
Promnu si oči a pokládám nohy dolů z postele na měkký a pohodlný koberec. Užívám si jeho jemné vysoké chloupky, které mi protékají mezi prsty. Připadám si, jako bych stal bosý uprostřed svěží louky. Tahle představa mě těší natolik, že si ji ještě chvilku udržuji, než se pustím do ranní hygieny.
Brzy už nemám v pokoji co dělat, tak vyrážím na snídani do jídelního vozu. Překvapuje mě, že už je tam nachystána snídaně a hlavně, že u stolu už sedí Haymitch a popíjí kávu.
"Dobré ráno," ozývám se a přisedám si ke stolu. "Dobré i tobě," zašvitoří z kouta Cetkie, kterou jsem původně úplně přehlédl. Evidentně se jí dost ulevilo, že jsem se tu objevil a nemusí trávit čas v jedné místnosti, jen s naším mentorem.
"Zrovna jsem tě chtěla jít budit, ale ty jsi tak dochvilný," div se nerozplyne nadšením, "to samé se nedá říct o Katniss. věřil bys tomu, že jsem na ní klepala a vůbec se mi neuráčila odpovědět? Hrůza," vrtí pohoršeně hlavou a já si radši do pusy cpu kousek housky, abych se nerozesmál.
"Já se jí nedivím. Ještě aby ti chtěla nedej bože otevřít. Jako první vidět po ránu tu cukrovou vatu, co máš na hlavě, to si radši vydloubnu oči lžící," zareaguje na její poznámky Haymitch možná trochu hruběji, než by se slušelo.
Sleduji, jak Cetkie v obličeji rudne, dokud není tmavší, než barva její paruky a s nosem nahoru a tichým mumláním nadávek si odkráčí nalít další šálek kávy. Její výraz ovšem velice pobaví Haymitche, který se začne smát. Celá ta scenérie je tak podivná, že netuším, jestli se mám začít smát taky nebo se tvářit pohoršeně.
Přesně v tom okamžiku přichází do vagónu Katniss a celou naší kabaretní trojici přejíždí nechápavým pohledem. Jako první na její příchod reaguje Haymitch, který zvedá ruku do vzduchu, mává na ní a u toho vesele haleká: "Sedni si! Jen si sedni!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama