4. kapitola - 2. část

3. ledna 2015 v 0:50 | Ronnie

Po chvilkovém zaváhání si přisedá k našemu stolu. Ihned se kolem vyrojí spousta kapitolanů, kteří před ní pokládají nejrůznější lahůdky od vajíček, přes šunku až po obrovskou mísu s ovocem, ochlazovanou ledem. Já si však všímám, že nejdéle zrakem přetrvává na tmavě hnědém, hustém nápoji, po kterém jsem shodou okolností také sáhl jako první.
"Říkají tomu horká čokoláda, je to dobré," povzbuzuji ji úsměvem a ona k sobě přitahuje jeden šálek až po okraj naplněný sladkou tekutinou a opatrně usrkává. Na tváři se jí rozlévá úsměv a dopíjí jí až do dna dřív, než se pustí do čehokoliv jiného. Pak se začíná cpát čímkoliv, co ji přijde pod ruku. Zřejmě chce využít každé příležitosti, kdy se do sytosti najíst, protože za týden budeme s největší pravděpodobností oba dva hladovět v aréně.
Já se ovšem v jídle dnes krotím. Ještě mám ze včerejška žaludek na vodě, a proto si dávám pozor, co sním. Jenom ulamuji kousky housky a namáčím si je v čokoládě, abych si znovu nepodráždil žaludek přemírou jídla. Přitom sleduji hemžení po voze. Stále tu pendlují sluhové, kteří odnáší a přináší talíře s jídlem, aby si měla Katniss z čeho vybírat.
Připomínají mi hemžení mravenců u nás na zahradě. Často jsem tam po škole sedával a sledoval kouzla přírody. Jednou za čas mi dokonce otec přinesl pár listů papíru a já si tužkou črtal všechno, co jsem kolem sebe viděl. Mravence, kteří se starali o mšice na našich růžích, veverku louskající na stromě oříšky nebo drozda sedícího na plaňce našeho plotu. Vzpomínám si, že jednou jsem se dokonce vyplížil na Louku za plot, jen proto, abych mohl nakreslit pasoucí se srnu s kolouchem. Lehl jsem si na břicho do čerstvé jarní trávy, zpovzdálí je sledoval a přitom se snažil zachytit jedinečnost toho okamžiku. Kdybych býval věděl, že za pár let budu cestovat ve vlaku do Kapitolu, pravděpodobně bych takové výlety za plot Dvanáctého kraje podnikal častěji.
"Takže vy nám máte radit," zaslechnu najednou uštěpačnou poznámku, kterou pronesla Katniss na Haymitchovu adresu.
"A tady máte první radu. Zůstaňte naživu," odpovídá jí stejně kousavě a následně se rozesměje, jako by řekl nějaký nesmírně zábavný vtípek. Sahá přitom po skleničce s hustým brusinkovým džusem, který si ovšem samozřejmě nezapomněl zředit značným množstvím alkoholu.
Je skoro smutné, jak tahle páchnoucí tekutina dokáže ovládat celý jeho život. To je ale pouze Haymitchův problém a nevidím důvod, proč bychom kvůli tomu měli trpět my. Mračím se a vyměňuji si pohled s Katniss, která na to má zřejmě stejný názor.
"To je moc legrační," pronáším uštěpačně. Chvíli váhám, ale když vidím, že si z nás náš mentor nic nedělá a opět přibližuje skleničku ke svým rtům, rychle se zvedám ze židle a vyrážím mu sklenici z ruky. "Ale ne pro nás," dodávám a pozoruji, jak se sklenička tříští o zem. Na drahém koberci pod ní se začíná rozlévat tmavě rudá skvrna, která nápadně připomíná krev. Pokud se Haymitch nedokáže srovnat, takováto skvrna bude velice brzy barvit zem pod našimi bezvládnými těly.
Chvilka, kterou věnuji sledování zvětšující se skvrny, mě ovšem stojí dost bolestivé zranění. Z ničeho nic mě totiž Haymitch zasahuje pěstí do brady. Zaskočil mě nepřipraveného, takže se ani nestíhám zachytit stolu a přepadávám dozadu i se židlí.
Koutkem oka vidím Katniss, která se bleskově zvedá s nožem v ruce a zabodává ho do stolu těsně před Haymitchovi prsty, natahující se pro další dávku alkoholu. Je připravená bránit se příchozímu úderu, ale ten nepřichází. Místo toho se ten opilec opře o hranu stolu a zamžourá na nás svým skelným pohledem.
"Copak, copak?" ani se nesnaží zakrýt stopy překvapení ve svém hlase. "Že bych letos dostal párek opravdových bojovníků?"
Těžkopádně se zvedám na nohy a okamžitě sáhnu po ledu, který chladí ovocnou mísu, abych alespoň trochu přebil teplo sálající mi z poraněné brady. Haymitch mi ovšem okamžitě chytá ruku a já se mimoděk připravuji na obranu před dalším útokem.
"Ne! Jen ať je ta modřina vidět. Publikum si bude myslet, že ses popral s jiným splátcem ještě před vstupem do arény," pouští moji ruku ze železného sevření. Tohle je asi první opravdová rada, co jsem od něj od našeho setkání slyšel. Pokud nepočítám tu jeho rádoby dobře míněnou radu se srdcem.
"To je proti pravidlům," namítám, ale je mi jasné, že to není moc pádný argument.
"Jenom, když vás přistihnou. Modřina bude naznačovat, že jsi bojoval a nikdo tě nechytil, což je ještě lepší," vysvětluje mi trpělivě a potom se otáčí na Katniss.
"Dokážeš zasáhnout nožem ještě něco kromě stolu?" ptá se s nádechem posměšného tónu.
Katniss se mu ani nepokouší odpovědět, místo toho vytrhuje nůž ze stolu, chytá ho za čepel a prudce s ním mrští proti zdi. Čepel zajíždí přímo mezi dva panely na druhé straně vagónu. Po tváři ji přejíždí lehce překvapený výraz. Zřejmě ani neměla v úmyslu trefit se takhle dobře. Velice rychle ovšem skrývá svoje pocity a tváří se, jako by to měla celou dobu v úmyslu.
"Stoupněte si sem. Oba," přikazuje Haymitch a ukazuje doprostřed místnosti.
Mlčky si stoupáme zády k sobě na místo, kam nás poslal. Začíná kolem nás kroužit jako hladový sup a občas do nás dloubne nebo nám prohmatá nějaký sval.
"No, nejste úplně beznadějní. Vypadá to, že jste ve slušné kondici, a jakmile si vás vezmou do parády vizážisti, budete i docela pohlední."
Oba mlčíme, netroufáme si totiž nic říct. V tomhle má Haymitch pravdu. Nejhezčí splátci obvykle získávají více sponzorů.
Po chvilce mlčení přerušuje Haymitch ticho, "Dobře, uzavřu s vámi dohodu. Nebudete mi bránit v pití a já zůstanu dost střízlivý na to, abych vám pomohl. Uděláte ale přesně to, co vám řeknu."
Možná to není úplně ideální, ale zřejmě od něj nemůžeme čekat žádnou lepší nabídku. Vlastně dost pochybuju o tom, že by nám byl schopen dát něco víc. Proto lehce přikyvuji a přitakávám, "dobře."
"Tak nám pomozte," ozývá se Katniss zaujatě. "Až budeme v aréně, jaká je nejlepší strategie u Rohu hojnosti, když někdo…"
"Všechno po pořádku," okamžitě ji přerušuje Haymitch. "Za pár minut dorazíme na nádraží, dostanete se do rukou vizážistů. Nebude se vám líbit, co s vámi provedou, ale ať už to bude cokoliv, nebraňte se jim.
"Ale…" začíná opět Katniss bojovně.
"Žádné ale. Prostě se nebraňte," nenechá ji Haymitch domluvit, sbírá ze stolu láhev s alkoholem a odchází s kupé, aniž by se na nás otočil.
Vlak zničehonic potemní. Svítí pouze několik světel uvnitř, ale ty svou mdlou září nedokáží vynahradit sluneční svit. Je mi jasné, že projíždíme tunelem, vedoucím skrz hory, které oddělují Kapitol od ostatních krajů na východě.
Stojíme vedle sebe v tichosti, dokud nezačne vlak zpomalovat a za okny se zase neobjeví sluneční světlo. Nezávisle na sobě a přitom jako bychom se domluvili, přebíháme k oknu. Oba chceme vidět město, které jsme doteď vídali jen na televizních obrazovkách.
Kapitol mě popravdě uchvátí. Ještě nikdy jsem neviděl tolik barev na jednom místě. Pod tratí se hemží lidé oblečení v tak jasných barvách, že v přírodě takové zřejmě neexistují. Všechno je tak lesklé a vyumělkované, až se zdá, že to ani nemůže být skutečné.
Kapitolané si na nás začínají ukazovat a mávat. Nemůžu si pomoci a také se mi zvedají koutky do úsměvu. Opětuji jim nadšené mávání a vidím v jejich tvářích radost, jakou jim to dělá. Vím, že mě tyto lidé chtějí vidět umírat, ale zřejmě jim to ani nemůžu mít za zlé. Oni si nevybrali, kde se narodí. Ano, mají každý den dostatek jídla, chodí se bavit na večírky a nechápou, že Hladové hry jsou špatné. Vnímají to jako součást svého života, nic jiného neznají. Předpokládám, že kdybych se narodil v Kapitolu, byl bych úplně stejný. Ti špatní jsou tam nahoře. Ti, kteří tuhle zemi vedou a ne její obyvatelé.
Všímám si, že se na mě Katniss dívá s něčím, co bych nazval opovržením. Jen krčím rameny, "kdo ví. Někdo z nich může být bohatý." Radši ať si myslí, že mým cílem je získat sponzory. To zřejmě pochopí spíš, než kdybych jí řekl pravdu.
Výraz v jejím obličeji se změnil a mně je jasné, že už přemýšlí nad tím, jak moc velká jsem pro ni hrozba a jakým způsobem bude nejlepší mně zabít.

Čeká mě ta nejtěžší část her, přesvědčit Katniss, že nejsem její nepřítel.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 super super | 3. ledna 2015 v 20:21 | Reagovat

Pěkně píšeš :3 pokračuj <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama